V pětapadesátém sedmeru se naučíme zkratku na vkládání na stejné místo, ukážeme si elegantní zčernobílení vrstvy, naučíme se tvořit efekt krystalizace, inverzně mapovat stíny,  rychle gumovat, využívat nelineární historii a v Illustratoru se naučíme lépe sčítat a odečítat tvary.

Vložit na stejné místo

Dáme si zkratku spojenou s vrstvami. Klasické kopírování přes [ CTRL + C ] a vkládání do dalších dokumentů přes [ CTRL + V ] asi znáte. Asi také víte, z mých dřívějších sedmer, že je možné pomocí nástroje Přesun a držení klávesy [ SHIFT ] přetáhnout jednu vrstvu do druhého dokumentu tak, aby zůstala na stejné pozici. Víte ale o tom, že to jde i jednoduše přes zkratku? Stačí, když v druhém dokumentu namísto [ CTRL + V ] stisknete:

CTRL + SHIFT + V

Černobílý styl vstvy

Potřebujete někdy převést vrstvu na černobílou? Asi ano. Potřebujete to někdy provést nedestruktivně tak, abyste se kdykoli mohli vrátit k barevné verzi? Nejspíš na to půjdete přes vstvu přizpůsobení a odbarvení například za pomocí nástroje Odstín a sytost. Narazil jsem ale na ještě jedno rychlejší a elegantnější řešení – přes styl vrstvy.

1. Vstupte do nastavení stylu
2. Jděte do sekce Překrytí přechodem a zvolte přechod černobílý a Režim nastavte na Sytost. Podobně zafunguje i překrytí barvou – jakoukoli v odstínech šedi od černé po bílou.
3. Toť vše. Styl si můžete uložit a kdykoli okamžitě použít. A když budete chtít černobílost vypnout a vrátit se k původnímu obrazu, jednoduše styl skryjete.

Krystalizace

Původně jsem chtěl ukázat čistě polygonový efekt, který je možné často vidět na pozadích webů. To mi ale přišlo nudné, tak jsem to trochu okořenil. Stále je to velmi jednoduchý efekt, ale v této podobě se mi líbí více. 🙂

1. Zvolte si barvu popředí a pozadí. Doporučuji nevolit černou ani bílou. Místo toho zvolte nějakou sytější tmavší barvu a světlou pastelovější barvu.
2. Vyplňte vrstvu jednou z těchto barev.
3. Použijte Filtr > Vykreslení > Oblaka.
4. Použijte Filtr > Seskupení > Krystalizace a nastavte hodnotu, kterou uznáte za vhodnou.
5. Vytvořte navrchu novou vrstvu a proces opakujte. Nyní však nastavte trochu jinou velikost krystalů.
6. Nové vrstvě nastavte styl krytí na Lineární světlo.
7. Tvořte další a další krystalovité vrstvy, třeba trochu jinak barevné a hrajte si s velikostí krystalů a styly krytí.

Mapování stínů

Pokud jste četli můj e-book o Matte paintingu, možná si vzpomínáte na úkon, který jsem provedl těsně před koncem. Jednalo se o zabarvení stínů do inverzních barev.

Rád bych tuto vychytávku zmínil i zde v sedmeru pro ty, ktečí knihu nečetli. Zejména proto, protože jsem ji u nikoho jiného neviděl a i po dvou letech mám z tohoto mého objevu radost. 🙂

Teoretická vsuvka: obecně veškeré stíny bývají, když si prohlédnete fotky, mírně zabarveny do inverzních barev oproti světlu. Je-li například scéna zalita modrým světlem, stíny jsou mírně naoranžovělé. Je-li naopak scéna zalita oranžovým světlem, stíny bývají namodralé. A tak dále. Budete-li ve scénách využívat ke stínování pouze černou a bílou, respektive odstíny šedé, tak se budou zdát stíny tak nějak.. nudné, mdlé. Naopak jejich zabarvení do inverzních barev scéně dodá život.

1. Svou scénu si slučte do nové vrstvy přes zkratku [ CTRL + SHIFT + ALT + E ].
2. Barvy intevrtujte pomocí [ CTRL + I ].
3. Vezměte nástroj kapátko, najděte dva sympatické odstíny, které jsou v obraze nejvíce zastoupeny – v našem příkladě tmavě modrá a tmavě fialová. Tyto barvy nastavte na barvu popředí a pozadí.
4. Sloučenou vrstvu skryjte místo ní vytvořte vrstvu přizpůsobení: Mapovat na přechod. Do přechodu nastavte právě vybrané barvy. V náhledu uvidíte, jak bude vypadat výsledek. Pokud se barvy mapují opačně (tedy ne tmavá na tmavé a světlá na světlé), zaškrtněte nastavení [] Obrátit (viz obrázek).
5. Zamaskujte vrstvu tak, aby barvy zůstaly pouze tam, kde se vyskytují stíny.
6. Hrajte si s režimy krytí a s procentuálním krytím. V mém případě jsem ponechal styl krytí na Normální a procentuálnost krytí snížil na 10 %.

Na první pohled nemusí být změna až tak patrná, nicméně je to jeden z těch detailů, který scéně napomůže se přiblížit realitě. Pokud stíny zabarvené nejsou, je to zkrátka tak nějak cítit, že to není úplně ono.

Rychlé gumování při kreslení

Tento tip jsem měl zmínit už v prvních sedmerech, ale úplně se mi zašantročil.

Kreslíte-li štětcem, můžete kdykoli zavolat nástroj Guma tím, že podržíte klávesu [ E ]. Jakmile ji pustíte, znovu se aktivuje štětec. Pokud byste klávesu pouze stiskli, do Gumy byste se také přepnuli, ale museli byste znovu zapínat nástroj štětec pomocí klávesy [ B ].

I když to není taková pohroma a je to záležitost vteřiny, i tak neuškodí si proces usnadnit, jde-li o nějaké rychlé gumování.

Nelineární historie

O tomto jsem doteď neměl ani ponětí. Víte o tom, že jde změnit způsob ukládání historie z klasické lineární A-B-C-D na nelineární? Stačí si zobrazit Okno > Historie skrze ikonku nastavení se dostat do nabídky, zvolit Volby historie a v nich zaškrtnout [] Povolit nelineární historii.

Jak může taková historie vypadat? Řekněme, že jste v kroku A, provedete úpravu B, ale ta se vám nelíbí, tak se vrátíte přes [CTRL + SHIFT + Z] o krok zpátky a provede jinou úpravu C. Ale řeknete si „kruci, ta úprava předtím byla lepší“. V běžném případě máte smůlu, protože když se vrátíte o krok zpět, dostanete se, přirozeně, ke kroku A. Jenže.. když povolíte nelineární historii, tak ta si bude pamatovat všechny kroky A, B i C. A pokud jste tedy u kroku C a zmáčknete zkratku na krok zpět, dostanete se do úpravy B. 🙂 A po dalším kroku zpět už samozřejmě do kroku A. Husté, že?

Ale na druhou stranu, máte-li to zapnuté, chvíli potrvá si na tento nelineární styl zvyknout. Doporučuji to tedy zapínat tehdy, kdy provádíte úpravy takové, u kterých nevíte, zda budou vypadat dobře, či nikoli – napříkad použití některých filtrů, které jsou založeny na faktoru náhody a efekt je pokaždé trochu jiný – někdy lepší, někdy horší.

Složené tvary

Doporučuji při každém slučování, odečítání, zkrátka při jakémkoli úkonu v panelu Cestář, držet klávesu [ ALT ] a následně klikat na tlačítko [ Rozdělit ] (v angličtině [ Expand ]). To proto, protože v některých případech se objekty sloučí tím stylem, že se vlastně ani nesloučí – vnoří se do jakési divné vektorové skupiny. A při odečítání zas může nastat situace, kterou uvidíte na obrázku a namísto přesného odečtení výsekového tvaru od hlavního tvaru se odmažou celé dílčí pod-tvary.

Pokud by vám někdy něco nešlo přes [ ALT ] sloučit, je některý z objektů nějak seskupený. Mačkejte [ CTRL + SHIFT + G ] tak dlouho, dokud vám objekty sloučit nepůjdou.

• About
• Latest Posts

Tomáš Vachuda

Jsem zapálený logotvůrce. Miluji vyprávění příběhů skrze jednoduché symboly. Loga ale samozřejmě nejsou vším. Již přes 14 let se zajímám o digitální grafiku obecně. Baví mě se v ní vzdělávat a neustále se zlepšovat zejména v programech Photoshop a Illustrator. A jelikož jsem za ta léta nastřádal hromadu znalostí a užitečných tipů, rád bych se o ně s vámi podělil. Budu doufat, že vás něco málo naučím. 🙂

Latest posts by Tomáš Vachuda (see all)

• 600 grafických tipů - 28.4.2020
• Sedmero tipů: 57 - 8.7.2017
• Sedmero tipů: 56 - 10.9.2016