Ve třiadvacátém sedmeru se naučíme vytvářet perspektivní vodítka a předvedeme si základy lineární perspektivy, zopakujeme si mapování na přechod a ukážeme si vytváření hezkého zabarvení u fotek, odnaučíme se duplikovat vrstvy v momentech, kdy to není potřeba, naučíme se zkratku pro oddálení či přiblížení zobrazení na skutečnou velikost dané vrstvy, ukážeme si klonování mezi dokumenty, naučíme se rychleji ukládat při drobných úpravách a naučíme se klonovat plátna v Illustratoru.

Jak oddálit či přiblížit velikost zobrazení na velikost transformované vrstvy?

Nespočetněkrát se vám muselo stát, že jste do aktuálního dokumentu vložili fotku, co byla obrovská a vy jste oddalovali obraz, abyste ji zmenšili. Možná jste ale nevěděli, že jde jednoduchou zkrakou přiblížit/oddálit obraz přesně tak, abyste viděli hranici vložené transformované vrstvy.

Jak na to: Tak tedy vložíte vrstvu, zapnete transformaci (CTRL + T) a použijete zkratku:

CTRL + 0 (nula)

Pokud tuto zkratku použijete aniž byste měli zapnutou transformaci, tak se zvětší plátno obrazu tak, že vidíte celý dokument (okraje obrazu se nalepí na okraje programu). Vyzkoušejte a zkratku si jistě zamilujete.

A jak přiblížit na 100% velikost transformované vrstvy?

CTRL + 1

Mapování na přechod

Tento efekt jsem již párkrát zmiňoval v rámci jiných postupů. Neuškodí se však u něj pozastavit a přestože jde o postup, který netrvá déle než pár vteřin, tak myslím, že je to velmi silný nástroj na přebarvování a vytváření krásných efektů k fotografiím. Ale nejen to, je to například vynikající pomocník při přebarvování například prvků pro web (jestliže jsou nařezány do obrázků) – stačí takto nastavit mapování na určitý přechod a tento přechod poté využít u všech dalších prvků, čímž je zaručeno sjednocené přebarvení.

Stručné laické zopakování, co tento nástroj dělá – mapuje vybraný přechod na níže ležící obraz. A to tak, že jeden konec barevného přechodu se mapuje na stíny a druhý konec na světla a vše uprostřed přechodu se mapuje na oblasti neutrální (mezi světlem a stínem).

Pokud máme například přechod z modré do červené, tak nejtmavší místa v obraze budou modrá, nejsvětlejší červená a vše mezitím bude v odstínech fialová. Při používání tohoto nástroje je možné zaškrtnout možnost [] Obrátit, aby bylo možné vybrat vhodnější variantu.

Pomůcka – při pohledu na barevný přechod se bude barva nalevo aplikovat na stíny a pravá strana na světla. Je tedy vhodné na levé straně nastavit tmavější odstín a na pravé straně světlejší odstín (jako například na náhledu níže).

Zde je tedy ukázka, jak se dá hezky zabarvit fotografie během pár vteřin za pomocí Mapování na přechod a následného nastavení krytí na Tvrdé světlo.

Přizpůsobení namísto duplikace

Pokud je fotka tak nějak vybledlá a chcete získat hezčí odstíny a kontrast, pravděpodobně fotku duplikujete a novému duplikátu nastavíte styl krytí na Překrýt nebo Měkké světlo. Jde to ale ještě elegantnějším způsobem, který navíc šetří místo na disku (pokud je fotografie veliká, může se v rámci PSD jednat o rozdíl desítek, někdy i stovek MB).

Jak tedy dosáhnout stejného cíle elegantněji? Místo duplikace fotografie nad fotografií vytvořte Vrstvu přizpůsobení. Je prakticky jedno, jakou, například Křivky. Do těchto křivek ale nijak nezasahujte, nechte je tak, jak jsou. Nyní tedy máte defacto duplikát neupravené fotografie. Takže co nyní? Této vrstvě přizpůsobení nastavte styl krytí na Překrýt nebo Měkké světlo (nebo cokoli jiného).

Voila, hotovo. Stejný efekt ale snadněji. Výhoda tohoto postupu je taková, že občas vás napadne drobná úprava v původní fotografii a musíte tedy základní vrstvu znovu duplikovat a nastavovat styl krytí. To teď odpadá, jelikož Vrstva přizpůsobení je dynamická a nemusíte v ní tedy nic retušovat, vždy se přizpůsobí podkladu.

Perspektivní vodítka

Není tu prostor pro detailní vysvětlování lineární perspektivy. Budu tedy doufat, že jste s tímto termínem obeznámeni, anebo si jej co nejdříve vygooglíte. Pro připomenutí – existují základní 3 typy lineární perspektivy: 1-bodová, 2-bodová a 3-bodová.

Pokud jste si lineární perspektivu stále nevygooglili, tak z výše přiloženého obrázku by mělo být jasné, oč jde – každý objekt „ubíhá“ buďto k jednomu úběžnému bodu (klasicky při čelním pohledu na určitou věc), ke dvěma bodům (například krabice, na kterou se díváme z dálky a z profilu), anebo ke třema bodům (například nadhled / podhled).

U jednobodové a dvoubodové perspektivy jsou všechny úběžné body umístěny na horizontu, což je.. nu, horizont. 🙂 Představte si pohled na moře – ta čára na obzoru je horizont (občas se definuje i jako linie v úrovni očí / pohledu). U tříbodové perspektivy na horizontu sedí pouze 2 body a třetí je buďto nad horizontem, anebo pod ním. Konec teoretického okénka. 🙂

Toto je potřeba zohlednit v každé montáži. U přírodních koláží to asi není tolik důležité (respektive je, ale perspektivní chyby tam nejsou až tolik znatelné), ale jakmile přijde na scénu nějaká stavba anebo hranatý člověkem vytvořený objekt, je nutné, aby byl správně zasazen do perspektivy scény.

Tomuto napomáhají perspektivní vodítka. Jestliže je scéna od počátku vaše dílo, můžete si sami určit, kde bude horizont a kam umístíte úběžné body. Pokud ale vycházíte například z fotografie, je vhodné nejprve najít úběžné body, vytvořit si perspektivní vodítka a až s jejich pomocí budovat zbytek scény.

Jak nalézt úběžný bod či body? Pokud jde o fotografii s přírodou, tak je jen tak nenaleznete, jelikož k nim nic „neubíhá“. Najdete je tedy pouze u fotografií (či renderů), kde je nějaký nepřírodní objekt, zpravidla budova. Stačí si vzít do ruky nástroj čára (umístěná v sekci tvarů, mačkejte tedy [ SHIFT + U ] a sledujte levý panel nástrojů, dokud se neobjeví čára) a zkuste vést čáry po ubíhajících hranách objektů. Vodorovné hrany ani svislé hrany netřeba řešit, jelikož ty jsou vždy vodorovné a svislé. 🙂

Po vytvoření vícero čar by měla nastat situace, kdy se nám některé čáry protínají. V těchto místech protnutí se nachází úběžné body.

Pokud jde o horizont, je možné si jej přidat jako skutečné vodítko po zobrazení pravítek [ CTRL + R ] a následném kliknutí a tažení z horní (svislé) části pravítka. Tím se nám vytvoří modrá linka, kterou můžeme kamkoli na plátno umístit (věřím, že vodítka jsem již rozváděl dříve, takže víte, o čem mluvím).

Jakmile najdeme přesnou pozici úběžných bodů, nějak si je označíme (například protnutím dvou čar, anebo kružnicí) a odstraníme veškeré zbytečné čáry, které jsme vytvořili při jejich hledání (jelikož jsme je kreslili od ruky, tak jsou mírně rozházené) a následně vytvoříme nová a kvalitní vodítka (opět čárami) už z oficiálně nalezených úběžných bodů. Někomu stačí pár čar, někteří umělci si jich tvoří stovky, nebo si vytvoří dokonce detailní perspektivní mřížku, dle které následně tvoří. To je na každém z vás.

Zde je například ukázka, jak můžou perspektivní vodítka pomoci při správném natáčení a transformaci textury do perspektivy. Pro další ukázky se prakticky můžete podívat na výše uvedené ilustrační obrázky týkající se jedno až tříbodové perspektivy.

Ještě bych rád dodal, že tato vodítka nejsou pro všechny zcela nutná. Někdo má vyloženě talent a dokáže tvořit scény intuitivně tak, aby vše zapadlo do stejné perspektivy a vypadá to vynikajícně. Většina z nás ale takový talent nemá a tak, pokud ve své montáži pracuje s nějakým nepřírodním objektem, jsme holt odkázání na tato vodítka.

Klonování mezi dokumenty

Toto je další ze základů, ale když jsem s Photoshopem začínal, tak mi také chvíli trvalo, než jsem na to přišel. Klonovací razítko funguje mezi dokumenty. Můžete tedy vzít zdroj z jednoho dokumentu, přesunout se do druhého a naklonovat si část obrazu do tohoto dokumentu.

Rychlejší ukládání při drobných úpravách

Chtěli jste někdy u obrázku něco v rychlosti doupravit (ať už odstín, sytost, křivky, či něco drobného zaretušovat) a věděli jste, že nebudete potřebovat PSD a že to zkrátka chcete mít uložené co nejdříve, bez zbytečného lovení formátů v okně exportu, nebo ručního dopisování koncovky?

Pro tyto případy doporučuji jednoduchou metodu – otevřete daný obrázek, proveďte úpravy / retuš a pokud vám vznikne více vrstev, tak všechny v panelu vrstev vyberte a pomocí zkratky [ CTRL + E ] vše slučte do jedné a následně použijte zkratku [ CTRL + S ], čímž se automaticky aktualizuje původní soubor.

Toť vše. Žádné otravné vyskakovací okno, žádné Uložit jako. Zkrátka jen vše slučte, uložte a program můžete zavřít (např. zkratkou [ CTRL + Q ]. Jakákoli úprava je tedy otázkou pár vteřin. 🙂 Tato metoda je tedy destruktivní (změny už nevrátíte), ale někdy člověk ví, že stejně starou verzi nepotřebuje (např. nějaká drobná nečistota na fotce – k čemu starou verzi? :)).

Naklonování plátna

Je dobré vědět, že plátno se chová víceméně jako kterýkoli jiný objekt. To znamená, že jej můžete za držení ALTu chytnout a táhnutím zduplikovat. Je však potřeba mít aktivní nástroj Kreslící plátno [ SHIFT + O ].

• About
• Latest Posts

Tomáš Vachuda

Jsem zapálený logotvůrce. Miluji vyprávění příběhů skrze jednoduché symboly. Loga ale samozřejmě nejsou vším. Již přes 14 let se zajímám o digitální grafiku obecně. Baví mě se v ní vzdělávat a neustále se zlepšovat zejména v programech Photoshop a Illustrator. A jelikož jsem za ta léta nastřádal hromadu znalostí a užitečných tipů, rád bych se o ně s vámi podělil. Budu doufat, že vás něco málo naučím. 🙂

Latest posts by Tomáš Vachuda (see all)

• 600 grafických tipů - 28.4.2020
• Sedmero tipů: 57 - 8.7.2017
• Sedmero tipů: 56 - 10.9.2016